english version

Zachování; zabránění expanzi

4/ Conservation, preventing expansion

The English text follows the Czech

4/ Zachování; zabránění expanzi. Přirozené přesvědčení o nutnosti „zachovat se“ v nadčasovém měřítku, nikoliv „expandovat“. Vytvoření k tomu potřebných agend a norem. Zachovat se, ale neexpandovat platí i pro jednotlivé národy a vytváří prostředí spolupráce a soutěže vzorů. Zachování stejně jako zodpovědnost jsou pocity na základě přirozených vitálních principů.

  Lidská snaha expandovat, tj. stále navyšovat svůj počet, navyšovat svoji materiální mohutnost, spotřebovávat stále více zdrojů, vede ke krizovým situacím. Je nutno přejít ke skromnějšímu způsobu života a v zaostalých zemích nechat jednotlivé státy řešit svoje problémy samy, pomáhat vzděláním a radami a dát jasně najevo, že lidé expandovat nikam nemohou. Neexpandovat znamená převést přirozený lidský sklon ke snaze a úspěchu na kvalitativní projekty, odstranění kvantitativní expanze.

  Snaha zachovat přírodní systémy a nedovolit expandovat tomu, co je ničí. Snaha zachovat je vedena zodpovědností za směřování vývoje světa (viz bod 3) a nadřízenými (kosmickými) zákonitostmi (vit bod 5).

  Snaha zachovat, znamená soustředit se místo expanze, která už vede k zániku, na principy stálého života ve stabilním paradigmatu. Je to snaha o kontinuitu rodu, společenstva, civilizace, přírody. Zachovat přírodu a zachování musí být angažovanou snahou přímo zároveň s navracením přirozených principů do funkce v lidské společnosti a v přírodě. Aktivní zachování je opakem všech fatalistických a skeptických idejí.

  Zachování je přirozený jev společenského myšlení, které ovšem mnohdy směřuje též k expanzi. Národy se chtěly zachovat, staraly se o svoji kulturu i zdravé potomstvo, ale obvykle to spojovaly i s expanzí. Tuto je zapotřebí odbourat, protože v novém světě není možná. Obvykle nelze vytvořit ideologii zachování a neexpanze, která by kompletně dokázala zachování definovat, protože ideologie bývají zjednodušené, demagogické a příliš konkrétní, než aby takový komplexní a obecný fenomén postihly. Úplně vyloučit to ovšem nelze. V praxi se opírá zachování především o přirozené principy, jejichž respektování je nejlepší zárukou zachování.

  Ke stabilitě je zapotřebí ukořenění, tedy vztah lidí k nějakému místu, rodišti, k obci, vlasti apod., které už samo o sobě vede k nadčasovému myšlení, ke snaze tyto atributy života zachovat nejen pro sebe, ale i pro potomky. Místo expandující ekonomiky musí nastoupit ekonomika kvantitativně saturovaná, expandující pouze kvalitou. Takovou ekonomiku popisuji v knize Návrat k domovu nebo v Nadčasovém humanismu v kapitolách a článcích stejného názvu.

 Současné vládnoucí individualistické myšlení se projevuje převažujícím nezájmem o rodinu, obecní záležitosti, skutečnou poctivou politiku, ničí vztah k národu, církvi a tradicím. Skladebné ideje – věrnost, loajalita, soudržnost, jednota, úcta – se do dnešní doby zcela přirozeně nehodí a požadovat je představuje zbytečné a možná směšné jednání. Kolektivy jsou jen účelové, nevyžadující zodpovědnost a nevytvářející závislost – sportovní organizace, ideologická sdružení (ekologové), konkrétně založené organizace (ochránci zvířat). Člověk má mnoho práv, která je povinna společnost jednotlivci plnit, ale není vyžadována zodpovědnost jednotlivce za společnou věc. Je to výsledek dlouhodobého působení anarchistických idejí, které se promítly do levicových i pravicových myšlenek současnosti už tak pevně a trvale, že se staly součástí každé, tím více, čím vzdělanější, lidské mysli. Společnost je méně důležitá, protože omezuje svobodu, důležitý je jednotlivec. Stát není prý žádným účelem, ale jen jakýmsi nástrojem na rozsuzování sporů a zajištění bezpečnosti. Pokud není stát účelem, nepochopí lidé, proč by mu měli sloužit, není totiž komu sloužit, potom i politici slouží jen sobě a skupinovým zájmům. Protože společnost považují za podřadnou a identita s ní téměř zanikla, vyprazdňuje se sounáležitost a tím i skladebné ctnosti ve společnosti nemají místo. Zůstávají individualistické ctnosti: altruismus, tolerance, pochopení atd. a také svoboda jako nejvyšší hodnota. V tomto paradigmatu je potom směšné pracovat poctivě pro společnost, bránit vlast, něco dělat pro lid, obětovat se pro společnost, ale také pochopit, že společnost jako součást lidstva a přírody musí pokračovat. Zatímco každá soudržná společnost se stará o své přežití, může být věčná ve svých dětech a tradiční kultuře, jednotlivec je smrtelný, dobře to ví a obvykle ho svět po jeho smrti nezajímá. Proto též individualismus jako vládnoucí ideál vede ke kultuře smrti a fatalistickým jevům, jejichž výsledkem je nezájem o budoucnost vlastního rodu, národa a jeho kultury, a tím i o budoucnost celého světa.. Proto v rámci zachování je zapotřebí obnovit všechny atributy společenské sounáležitosti a identity se společností, jmenovitě s národem a státem, vrátit se do doby, kdy byla důležitá výchova dětí ke zdraví a tělesné zdatnosti. Dnes je k tomu důležitá páče o zdravé životní prostředí (potraviny, voda, vzduch) a též o zachování přírodních objektů, které jsou ohroženy s námi, ale jen my je můžeme zachránit..

Pro většinu náboženských systémů včetně křesťanství sice není pojem „zachovat se fyzicky“ neznámý, ale nebývá v popředí, protože systémy se vyvinuly ve starém paradigmatu, kde biologické zachování bylo samozřejmostí; přednost měly osobní duchovní snahy. Proto také dnes je zapotřebí idejí (proroctví) směřujících aktivně k zachování živé existence.

  Pro národy a státy platí totéž: Zachovat se, ale neexpandovat do jiných území. Nešířit násilně nějakou kulturu nebo ideologii na území jiných národů. To vyžaduje od přistěhovalců se přizpůsobit domácí kultuře. Expanze jedné kultury, násilná snaha o rozšíření konkrétní ideologie, vede k válkám a nestabilitě. Stabilní svět musí být založen na vzájemném respektování. Soutěž kulturních vzorů a dobrovolné přebírání prvků dokonalejších vzorů nahradí expanzi ideologií. Nadřízená politická moc ve smyslu ponechání kompletních kultur (nikoliv jen nějakého folklóru), ale zajištění míru a spolupráce ve smyslu NH, je žádoucí.

4/ Conservation, preventing expansion. Natural conviction of the necessity to “conserve” something on a timeless scale, not “expand”. Creating the necessary agendas and norms connected to it. Conservation but not expanding applies to individual nations and creates an environment of cooperation and competition of models. Conservation and responsibility are feelings based on natural vital principles.

 Human effort to expand which means increase the number of people, increase the massiveness, consume more and more resources leads to crisis. It is necessary to turn to more modest ways of life and let the developing countries solve their problems on their own, only help with education and advice and show clearly that people cannot expand anywhere. To not expand means to transfer the natural human tendency to make effort and succeed into qualitative projects to remove quantitative expansion.

 This is the effort to conserve the natural systems and not allow expansion of those elements that destroy them. The effort to conserve is led by responsibility for the evolution of the world (see point 3) and superior (cosmic) laws (see point 5).

 The effort to conserve something means focusing on the principles of a stable life in a stable paradigm, instead of focusing on expansion leading to destruction. It is an effort to ensure the continuity of the family, the community, the civilization and the nature. To conserve the nature has to become an engaging effort together with returning the natural principles into the human society and the nature. Active conservation is the opposite of all fatalistic and sceptical ideas.

 Conservation is a natural phenomenon and it is the opposite of expansion, which is usually ideological. If expansion is natural, it represents a state of crisis in the new world. Usually it is not possible to create an ideology of conservation and non-expansion, which would be able to define conservation accurately, because ideologies tend to be simplified, demagogic and too specific to capture such a complex and general phenomenon. Anyway we cannot eliminate this possibility completely. In practice conservation is supported mostly by natural principles that have to be respected in order to ensure conservation.

 In order to achieve stability, it is necessary to ensure rooting – relationship of people with a place, their hometown, their country etc., which itself leads to timeless thinking and to effort to conserve these attributes of life not only for ourselves but also for our offspring. Instead of expanding economy we have to introduce quantitatively saturated economy, which expands only qualitatively. Such an economy is described in the book Return to home or in chapters and articles of the same name.

 The effort to conserve something is strengthened by the refusal of individualism and support of belonging with the society and its interests that include of course the effort to conserve the family for the future in the form of the offspring and culture. If instead of individualistic disjunction of individuals there will be conviction of collective identity, it is the first step towards the return of the effort to conserve.

 Most of the religious systems including Christianity somehow know the term “conservation”, but they do not promote it because the systems evolved in an old paradigm, where biological conservation was a commonplace – personal spiritual efforts were a priority. Therefore today it is necessary to have ideas (prophecies) leading us actively to preserving the living existence.

 The same applies to nations and countries: Conservation, but not expansion to other territories. It is bad to expand with a culture or an idea into the territory of other nations. This requires that the home citizens have to adapt to the home culture. Expansion of a culture, an effort to make specific ideologies universal leads to wars and instability. A stable world has to be based on mutual respect. The competition of cultural models and voluntary imitation of elements from more perfect models will substitute expansion of ideologies. Commanded political power in the sense of leaving cultures complete (not only their folklore) but ensuring peace and cooperation in the sense of timeless humanism is desirable.

 

Leave a Comment