english version

Úkol člověka ve zdokonalování světa niíkoliv přednostně pro vlastní prospěch

7/ The task of people in improving the world

The English text follows the Czech

7/ Úkol člověka ve zdokonalování světa.

Člověk není účelem sám o sobě, ale je nástrojem vyšší „kosmické vůle“ k zachování a zdokonalování světa. V rámci této vůle má velkou svobodu omezenou nadřízenými principy. Smyslem lidské existence není zde jen přežívat, ale zachovat a zdokonalovat svět.

  Koncem 18. století německý filozof I. Kant vyslovil základní tezi modernity: Člověk je účelem sám o sobě. Tím vyjádřil, že člověk není nástrojem nějaké nadřízené (duchovní) síly a není ani nástrojem jiného člověka a v podstatě slouží jen sám sobě (vše pro člověka). Proto je dodnes platná teorie humanismu zatížena službou výhradně lidským zájmům. Lidské zájmy se však v rámci „pýchy rozumu“ staly už neudržitelné vzhledem k přežití lidstva a přírody. Všechny moderní ideové teorie se řídí tímto sobectvím, pouze náboženské teorie zůstávají u teze, že člověk je nástrojem Božím, slouží Bohu a jeho záměrům.

  Zde je hlavní myšlenkový zvrat Nadčasového humanismu:  Člověk není účelem sám o sobě, ale je nástrojem k zachování a zdokonalování světa. Tím se humanismus jistými prvky vrací před osvícenectví. Podle starého humanismu byl člověk řízen svými potřebami, které uspokojoval a navyšoval ještě o ty, které nepotřeboval. Podle nadčasového humanismu je člověk zodpovědný za svět a zdokonaluje jej v té míře, v jaké dovede, podle svého přirozeného přesvědčení. Bude pouze rozvoj vědy a techniky pro kvalitu života všech živých tvorů, nikoliv růst a bytnění materiálních prostředků. Dalo by se to také nazvat: od kvantity ke kvalitě.

   Když není člověk veden a vychováván ke službě vyšším cílům, stává se skutečně jen „účelem sám sebou“, stává se bohem. Nastává jeho odloučení od světa okolo něj, od přirozených principů, od společnosti a posléze i od ostatních lidí. Pokud se stále prohlubuje tento princip, potom i služba společnosti odporuje tomuto rčení a jednotlivec je považován za důležitějšího než společnost, ale i důležitějšího než budoucnost světa, stává se zbožňovanou bytostí. Tato modla je ovšem navzdory pokročilé medicíně smrtelná a co bude po její smrti ji v rámci individualistického myšlení nezajímá..

  Za vyšší cíle mohou být vydávány i myšlenky scestné, nicméně nikdy se nestane scestnou myšlenka – zachovat se a být nástrojem ke zdokonalování světa. Zachovat přírodu, lidstvo, kulturu, národ, stát a zdokonalovat svět jako takový.

  Podstatným nástrojem tohoto úkolu je sounáležitost člověka s celým světem, s celou přírodou a kosmem, zároveň výchovný a politický cíl.

7/ The task of people in improving the world. The development of civilization is a task in the process of improving the world, not solely for human benefit.

 At the end of the 18th century German philosopher Immanuel Kant stated the basic thesis of the modernity: Man is the purpose himself. By this he said that people are not the tools of some superior (spiritual) force and not even the tools of other people and basically they serve only to themselves (everything for the man). Therefore until today the theory of humanism burdened exclusively by service to human interests is still valid. Human interests within the “pride of reason” became unsustainable regarding the survival of people and the nature. All modern ideological theories obey this selfishness, only religious theories still use the thesis that people are the tools of God and they serve God and his intentions.

 This is the main idea twist of timeless humanism: Man is not the purpose himself, but he is the tool for conserving and improving the world. By this the humanism returns to a period before the enlightenment. According to old humanism people were controlled by their needs that they satiated and increased by those that they did not need. According to timeless humanism people are responsible for the world and improve it as much as they can, according to their natural conviction. There will be only development of science and technology for the quality of life of all living creatures, not increase of material means. We could also call it: from quantity to quality.

 When people are not led and raised to serve higher purposes, they really become only “the purpose themselves”, they become gods. Disjunction from the world around them occurs, disjunction from the natural principles, the society and then also from other people. If this principle is deepened, then also the service to the society opposes to this saying and individuals are considered more important than the society, but also more important than the future of the world, they become adored beings. This idol is, despite advanced medicine, mortal and it does not care what happens after it is dead.

 Also stray thoughts can be considered higher purposes, however it will never become a stray thought to conserve the living being and be a tool for improving the world. Conservation of the nature, the people, the culture, the nation, the state and improvement of the world is the aim.

 An important tool of this task is belonging of people with the whole world, with the nature and the cosmos, which is simultaneously educational and also political aim.

Leave a Comment