english version

Sounáležitost a entropie

  Zatímco v celém vesmíru probíhá růst entropie, tedy rozpadu organizovaných struktur v neorganizované a chaotické, vznikla na zemi a v jejím okolí speciální situace vytváření fyzikálních struktur s vyšší organizovaností a nakonec vznik života (viz 41, 45). Tato antientropická činnost je pozoruhodná a vědci ji vysvětlují nelinearitou vesmíru. Nevím, co vede vesmír k tomu, aby obecně působící proces rozkladu a zmaru náhle v určité oblasti vesmíru (na zemi) změnil v opak? Je to marná vzpoura nevyhnutelnému osudu zaniknout? Nebo je to nesmělý začátek jiného procesu, založeného na zcela jinak pojatých principech? Kdo jiný to může dělat než síla stojící vně materiálního světa mající určitou možnost jej ovlivňovat bez závislosti na jeho zákonitostech.

  Tato duchovní vzpoura proti zániku a zmaru končí člověkem jako nejvyšším tvorem, který je sám o sobě nejuspořádanější a svojí činností tvoří složité systémy. Vytváření složitých struktur se děje způsobem od jednoduchého ke složitému. Člověk a jeho produkty jsou nejvyššími vysoce organizovanými články. Pokud bychom mohli vysledovat cíl této duchovní síly, můžeme říci s jistotou, že je jediný: tvořit stále více složité organizmy biologické a technické (na to byl vytvořen člověk). Tento proces řídí ke svému dokonalému vzoru, nicméně zatím organizmy zdaleka dokonalosti nedosáhly. Antientropický proces probíhá na základě zákonitostí této duchovní síly, které jsem nazval přirozenými principy, ale je pravděpodobné, že duchovní síla může provádět i přímé zásahy do života. Fosilní nálezy v podstatě dokazují obojí (viz 49, 45).

  Duchovní energie, která stojí mimo systém lidsky poznatelného světa (viz 4, 19, 20, 22), byla mnohokrát špatně vysvětlena a její existence zneužita. Proto ji mnozí odmítají a snaží se o vysvětlení materialistické: svět prý existuje jaksi sám od sebe a vše se děje na základě zákonitostí a principů, které prostě jsou, aniž by byla zodpovězena otázka: proč jsou a kdo je vytvořil? V myslích lidí totiž převládá konkretizace daná praxí v materiálním světě a těžko se přijímá obecné, které je do značné míry abstraktní, a skeptické myšlení se brání jej uchopit.

Známe mnoho příkladů, které se nedají dokázat jinak než, že duchovní síla působí i přímo, třeba i proti přirozeným zákonitostem, na základě své nevyzpytatelné vůle nebo i lidské prosby (modlitby). Bohužel má svoje zájmy a nestane se nikdy lidskou služkou, nevyhoví člověku vždy, nicméně podporuje antientropické chování a snahy, podporuje složité systémy (člověka) oproti jednoduchým (bakteriím, virům).

  Základním omylem v oblasti minulých i současných duchovních praktik je jakási výzva k duchovnímu odpoutání od hmotného života. Myslím si, že duch má hmotu řídit, nikoliv se od ní odpoutávat, stvořeni jsme k práci pod vlivem duchovních sil, nikoliv k vyhýbání se životu. Duchovní odpoutání od konkrétních materiálních případů a obecné zamyšlení nad světem je zapotřebí jako hledání metod k řešení materiálního života, nikoliv samoúčelně.

  Pokud tato mimo nás stojící a na zcela jiném principu založená duchovní síla vstoupí do reálného světa, vytvoří svoji statickou antitezi (ďábla, satana, temné síly, síly zla a p.). Člověk to ovšem nemusí poznat a může spolupracovat s antitezí, která má opačné účinky (rozklad, smrt vyšších živočichů, ničení, nemoci, smrt). Proto i zde je zapotřebí se přidržet zkušeností a tradičního řádu. Proto je také nejlépe, když se člověk spolehne především sám na sebe, obvykle když spoléhal, že mu duchovní síly pomohou v jeho pošetilých cílech, vždy byl zklamán. To je důležité zvláště dnes, když člověk jistý díl přírodních sil ovládnul. Duchovní teze a antiteze vedou zřejmě boj o směřování světa – antientropický (teze) a entropický proces (antiteze). Člověk je výsledkem antientropického procesu a proto by měl vědět, na které straně stát.

  Hodnoty působící skladebně (sjednocující lidi do společenstev) na základě sounáležitosti jako je třeba věrnost a jednota (vlastenectví, rodinná solidarita) podporují antientropický proces, ale dnes ustupují na základě procesu odloučení idejím méně hodnotným, spíše rozkladným (rozkládající společenstva) – egoismus, individualismus a p. Je to proces k duchovní entropii, který zahájil člověk. Příčina se dá vysvětlit tím, že člověk do značné míry převzal řízení přirozených procesů do svých rukou (povýšil se na boha, vyvýšil se nad ostatní svět), přičemž nemá dostatečné schopnosti, aby toto postavení dobře plnil.

  Přesto se nelze vrátit zpět a podlehnout všem těm přirozeným zákonitostem, kterým člověk podléhal v době své nevědomosti a závislosti na přírodě. Je zapotřebí zapojit rozum ve směru požadavků a vůle nadřízené duchovní síly, protože bez poslušnosti jí nejen zničíme sebe, ale porušíme kosmický proces. Rozum tedy musí být v souladu s požadavky antientropického procesu, s kosmickými kritérii, které proces zaštiťují. Čím méně člověk podléhá přirozeným principům, tím více musí vnímat a poslouchat kosmická kritéria, tím větší musí být jeho spojení s kosmickou duchovní silou. Prvním příkazem je navrátit do života člověka přirozené principy tam, kde to jde, a druhým příkazem je poslechnout kosmická kritéria a vytvořit tradiční řád jim odpovídající. To vyžaduje sounáležitost s přirozenými principy, s přírodou a antientropickou (skladebnou) duchovní silou. Ve společnosti je potom zapotřebí sounáležitost mezi lidmi projevující se skladebnými hodnotami. Jen takto člověk splní svůj úkol ve zdokonalování světa, a naplní účel své existence. Z celé této teorie vyplývá, že duchovno je nadřízeno hmotě a jen tak plní svůj účel. Meditace a kontemplace tomu musí sloužit, nemohou odpoutat ducha od hmoty za účelem vyhnout se problémům světa.

Leave a Comment