english version

Projevy dekadence - ohrožení

 

Shora jsem se věnoval tvorbě dluhu, který vzniká dekadenčním blahobytem. Ale v dluhu je obsažena jen ta dekadence, kterou si lze představit jako převoditelnou na nějakou materiální či finanční formu. Dekadence je ovšem také v biologických a antropologických hodnotách, které jsou mnohdy skryté, mnohdy jen tušené a mnohdy jen na povrchu pozorovatelné.

1. Ekologické ohrožení je dostatečně zpracováno v ekologických pracích. Chtěl bych jen zdůraznit, že ničení přírodního prostředí je z morálního a estetického hlediska nepřípustné, dále je nebezpečné zbytečně vysoké čerpání neobnovitelných surovin. Nakonec znečištění zpětně působí na člověka a jeho zdravotní stav. Lidský organismus je nucen znečištění vzdorovat a od jisté hranice toho není schopen a onemocní, v některých případech je poškození genetické. Do jaké míry škodí znečištěné prostředí je otázkou, kterou se budu zabývat v oddílu o zákonu přirozeného výběru.

2. Nízká natalita při letmém pohledu nemusí zcela vadit, protože je dokonce i potřebné, aby přelidněný svět snížil počet obyvatel. Jenže to je jen velmi povrchní názor. Je známo, že národ, který má natalitu nižší než 2,2 dítěte na jednu ženu, kráčí k postupnému snižování svého stavu a nastartuje tímto těžko zastavitelný exponenciální proces zániku. Čemu ale nízká natalita vadí?

a. Sociální problémy vznikají tím, že ubývá mladých a přibývá starých lidí. Mladí potom staré neuživí, zvláště při všech nákladných zdravotnických opatřeních, které prodlužují život. Jak jsem už uvedl, technologický přínos má pomalejší nárůst než samotná dekadence.

b. Ale daleko horší je emancipační fenomén a přistěhovalectví. Málopočetné potomstvo dostává velké vzdělání, které sice nemusí být vždy kvalitní, ale nicméně odvádí veškerou motivaci od manuální práce a nutí hledat jen práci bez tělesné námahy. Víme, že existuje určitý přímo úměrný poměr počtu manuálně a nemanuálně pracujících. Ten je závislý na technologické vyspělosti a mezinárodní dělbě práce. Nicméně v každé zemi vždy zůstává velké množství manuálních činností, obvykle alespoň tři „manuálové“ na jednoho „nemanuála“. Emancipované obyvatelstvo dlouho studuje, zakládá pozdě rodiny a omezuje porodnost. Navíc ve vymírající zemi je zapotřebí lidí absolutně, aby byli důchodci obživeni. Obvykle jsou potom přijati přistěhovalci. To by do nějaké míry nemuselo vadit, ale vzhledem k velkému propadu natality (1,2 – 1,4 dítěte na jednu ženu) je nutno přijmout přistěhovalců velké množství. Ti potom mají svoje kulturní požadavky, množí se obvykle více než domácí obyvatelstvo, které nemá šanci udržet svoji kulturu nebo nastávají etnické spory (podobná situace nastala kdysi v Kosovu a vyústila do krvavých konfliktů). Ve Francii je už pozorovatelný podobný trend (třetina dětí je z muslimských rodin). Euroamerická civilizace, vyjma technického a materiálního pokroku, nemá momentálně nic hodnotného, co by přistěhovalcům předala a čím by je zásadně oslovila. Tak hrozí indoktrinace celého prostoru této civilizace, úplně jiné hodnoty a zánik celého původního pojetí historie i kultury.

Nutnost přijmout přistěhovalce jasně dokumentuje, že technologický pokrok nestačí při strmém propadu porodnosti krýt problém s úživností armády starců a stařen. Stroje, jak vidno, člověka nenahradily v jeho práci dostatečně, aby počet obyvatelstva mohl klesat a o staré lidi bylo postaráno bez přísunu pracujících zvenčí.

3. Degradace lidského rodu nastává především neexistencí zákona přirozeného výběru a ztrátou vůle k životu. Působí též znečištěné přírodní prostředí a způsob života.

a. Jak níže rozvedu, markantním projevem zákona přirozeného výběru postaveného na hlavu, je tzv. emancipační paradox, který znamená postupný inteligenční úpadek obyvatelstva tím, že inteligentní ženy mají méně dětí než neinteligentní nebo zatížené drogovou závislostí či jinými nepříznivými vlastnostmi. Nejde jen o inteligenci, ale hlavně o vůli a schopnosti pracovat. Nebudu zde spekulovat, jaký to má význam do budoucnosti.

b. Snižování psychosomatických schopností způsobem života (počítačové děti, život bez tělesné námahy) je dosti známo, než abych jej musel rozvádět. Viz různé lékařské a sociologické výzkumy.

c. Zdravotnická opatření (očkování, léky) zachraňují i ty děti a mladé lidi v předreprodukčním věku, kteří by dříve v rámci zákona přirozeného výběru zemřeli nebo se alespoň neúčastnili reprodukce a nepřenášeli své nepříznivé vlastnosti do dalších generací. Tak je lidstvo neustále zatíženo zvyšujícím se množstvím dědičných chorob a nepříznivých zdravotních omezení v populaci. Zde musím upozornit na to, že po splnění reprodukční povinnosti se tato otázka stává bezpředmětnou, následky znečištěného prostředí pocítí jednotlivec, ale do dalších generací se už nepřenáší. Důležitá je tedy eliminace generačně přenosných poškození zplozením dětí v mladém věku rodičů, kdy se ještě získané choroby neprojevují.

d. Ekologické znečištění působí na zdraví a tím degraduje lidskou populaci. Přitom nastává určitý problém s rozhodnutím, jaký díl znečištění je ještě únosný a jaký už ne. Změna prostředí by ovšem do nějaké míry nevadila, pokud by fungoval přirozený výběr a reprodukovali se lidé přizpůsobení změnám prostředí, byť jinak nepříznivým. K tomu by ovšem musel být dostatek jedinců a fungovat onen přirozený výběr. Protože obojí chybí, působí znečištěné prostředí absolutně na zhoršování zdravotního stavu.

4. Ztráta vůle a nepřirozenost

a. Obecně se projevuje ztráta vůle nepřirozeným, můžeme říci patologickým jednáním. Jednak se projevuje vliv ekonomických poměrů tím, že lidé nepracují, mnohdy problémy práce ani neznají. Potom se projevují tendence, které na tuto situaci navazují, a snaží se jí dát nějaký myšlenkový rámec. Když se ztrácí vůle zakládat rodiny, vymyslí se individuální svoboda ženy, která nemusí být matkou, důležité je, aby uspěla v zaměstnání a měla s mužem stejné příležitosti. Když se ztrácí solidarita k národnímu společenstvu, tak se vymyslí multikulturalismus. Na ztrátě vůle bojovat a bránit se (obvykle není ani co bránit, když není rodina a není solidarita ke společenstvu) jsou založeny všechny pacifistické myšlenky. U ekologů se to projevuje antropomasochismem a nezatěžující „láskou ke zvířatům“. Samozřejmě, že slábnutí somatické má na tom také svůj podíl.

b. Špatná výchova dětí je jedním z viditelných projevů nepřirozenosti. Že stále více dětí droguje, jsou agresivnější a lenivější včetně různých závislostí, vidíme více než jasně. Neučí se spontánně vytvářet kolektivy a v nich řešit sociální vztahy (nehrají si dostatečně samy s cizími dětmi bez řízení dospělými). Příčiny proberu níže, pouze předešlu, že je to spíše otázka vyznávaných hodnot a souvisí s idejemi modernistické společnosti, ale také s ekonomickým standardem, který nevyžaduje vychovávat děti k práci.

5. Nejistota

Nejistota je dána myšlením redukovaným jen na dnešek, bez podstatnějšího pohledu na okolnosti a na budoucnost. To se projevuje žitím na dluh a nevytvářením rezerv. Spoléhání jen na trh je ošidné, protože tržní prostředí se mění a mnohdy hrozí krize a nezaměstnanost. Přitom trh je poslední fungující přirozený mechanismus, další přirozené principy, které by člověka vedly, ve společnosti už nefungují, neplatí už ani tradiční morální pravidla. Budoucnost se zcela chaoticky tvoří náhodným procesem lidských nedokonalých rozhodnutí, vrtkavou vůlí davu, který si může v podstatě vymyslet libovolnou hloupost (jak jsme stále svědky), a trhem, který nemá omezující pravidla a mnohdy nemorálně působí. V takové situaci se nelze opřít o nic, co by tvořilo jistotu. Fatalismus tedy zahodil vytváření jakékoliv jistoty a vize pro budoucnost.

V dalších oddílech proberu podrobně podstatu dekadence, zde jen uvedu některé bezprostřední příčiny:

 1. Ekonomické příčiny nejsou úplně ty hlavní. Jsou závislé na technických prostředcích ovládaných lidskou vůlí, ale obvykle je zapotřebí o nich pojednat předem. Vliv blahobytu na ekologické problémy je více než znám. Opět odkazuji na příslušnou ekologickou literaturu (viz 25, 32, 33, 40, 41). Většinou se jedná o stesky na vysoký materiální standard, který vyžaduje velké materiální a energetické zdroje, ty se získávají z neobnovitelných surovin, jejichž zásoby jsou omezené. Navíc lidská činnost znečišťuje a ničí životní prostředí.

  Mnohdy se viní tržní mechanismus a mnozí ekologové vidí nápravu v nějakém omezování trhu, v jednoduchých řešeních omezujících zákonů. Méně už se mluví o omezování materiálního standardu, který jediný může opravdu pomoci. Ale tržní mechanismus má na první pohled další nepříznivý projev a to je tzv. virtuální přelidněnost reprezentovaná nezaměstnaností, kterou skutečnost tržního mechanismu zjednává hlavně svým technologickým a organizačním pokrokem. Aby bylo uskutečnitelné lidi zaměstnat, je zapotřebí zvyšovat blahobyt, tedy hlavně konzum. Takže nakonec je to jakási jízda na tygru. Je nutno stále více vyrábět a spotřebovávat, případně ničit. Tím se udržuje zaměstnanost. Jen část lidí se ovšem zaměstná ve službách, které nejsou energeticky a materiálově náročné, většina ve zvýšené energeticky a materiálově náročné výrobě (někdy i v jiných zemích). Stále ovšem trvá hrozba nezaměstnanosti a přitom jsou stále přítomny vysoké pracovní nasazení a stresy.

Protože většina lidí zvýšené služby a další výrobky nepotřebuje, je nutno je přesvědčit, aby i tak kupovali a služby objednávali. Dokud lidé výrobky potřebovali, dalo se předpokládat, že pracující budou mít zaměstnání vždy, pokud je ovšem prodej založen především na produktech více méně nepotřebných nebo nedůležitých, potom se přesvědčování zákazníka ztěžuje a vzniká nutnost neetických kampaní a praktik. Celá kultura se řídí přesvědčováním o nutnosti plýtvání. Zároveň jsou pracovní místa většinou jen v marketinku a prodeji a proto velmi nejistá, a nutnost flexibility a cestování ztěžuje usazení na místě.

Vysoký ekonomický status dovoluje pořizování technických prostředků, které vytváří nepřirozený život, jak už bylo řečeno.

2. Technické příčiny antropologické dekadence. Člověk na jisté emancipační úrovni se snažil o ovládnutí svojí porodnosti a vynalezl mnoho způsobů jak to učinit, včetně různých technických prostředků. Pokud ovšem nebyly prostředky dostatečně účinné, obvykle se narodilo navíc nějaké to dítě mimo plán. V prostředí, ve kterém se už dekadence zahnízdila (obvykle ve městech), byla porodnost nižší než v prostředí předmoderním, nicméně přece jen vyšší než dnes, alespoň o jedno dítě v rodině. Teprve dokonalá antikoncepce a volné potraty tomu udělaly přítrž. Proto můžeme říci, že technické prostředky k zabránění narození dítěte mají svoji důležitou, nikoliv ovšem zcela rozhodující účast na dekadenci, neboť tou je lidská vůle. Technické prostředky, dokonalou antikoncepci, nelze už ze života odbourat, aby se tím zvýšila porodnost neplánovaných dětí, proto je zapotřebí pouze působit kulturně a ideově na lidskou vůli.

3.  Městské paradigma. Stávající paradigma se vyvíjelo psychologicky a kulturně určitě alespoň tři generace a stalo se do určité míry tradičním. Zatímco venkovský lid měl vysokou natalitu, města postupně směřovala ke stávajícímu dekadentnímu paradigmatu. Venkovský lid přicházel do měst za prací jednak proto, že nabízela zaměstnání a rozrůstala se, jednak proto, že neměla dosti početnou mladou generaci. Celá dekadence nebyla zřetelná díky tomuto „doplňovacímu venkovskému efektu“, nikomu nevadila, stále se spoléhalo, že lidé přece vždy budou mít děti v dostatečném množství, že prostě odněkud přijdou lidé. Fatálně se antropologická dekadence projevila, až venkovské paradigma zcela zaniklo a městské poměry se ujaly i u zbytku obyvatelstva, které na venkově zůstalo, což mimochodem bylo považováno za velký pokrok. Zlepšení údělu venkovského lidu se stalo na dluh, stejně tak jako tomu bylo u městského už dávno. Celkově už neměl antropologický dluh kdo vyrovnávat a tak se najednou projevila v číslech statistik celá dekadence v plné parádě.

Městské prostředí v sobě soustředilo celou kulturu. Díky nízké natalitě měst se mohli lidé věnovat kultuře, vědě a celému pokrok podmiňujícímu intelektuálnímu životu. Možná že dříve intelektuálové ještě měli děti v reprodukčním množství díky svým ženám, které děti vychovávaly a mužům pro jejich intelektuální, kulturní a vůbec pracovní činnost utvářely zázemí. Postupně však i to přestalo platit a ženy se staly intelektuálkami také, což znamenalo, že nezanedbatelná část z nich reprodukci odmítla nebo minimalizovala. Protože však městská dekadence určuje kulturu i pravidla společnosti už nějakou dobu, zůstávají v platnosti materiálně individualistické ideje, včetně té, že děti jsou vlastně zátěží a nic se nestane, když tato odpadne nebo se alespoň minimalizuje. Dostatek lidského materiálu z venkova a nepotřebnost zajistit početnější potomstvo ve městech totiž v posledních (snad třech) generacích toto dekadentní paradigma potvrdil tradičně, není tedy díky „doplňovacímu venkovskému efektu“, jednotlivými lidmi vnímáno. Vymírání rodin zcela bez povšimnutí už probíhá dlouhou dobu, ale teprve nyní bylo vlastně zaznamenáno nějak statisticky.

Součástí městského paradigmatu je též příliš náročné prostředí. Děti si nemohou hrát venku samy a spontánně tvořit kolektivy (něco jako Rychlé šípy) a učit se řešit obecné normy soužití, které jednotlivce přesahují. Výchova je náročná na peníze a čas. Ty tam jsou doby, kdy rodiče na venkově vypustili děti na náves nebo v městských domech na dvůr a měli od nich na půl dne pokoj. Vyžaduje se chodit do kroužků a případně do tělovýchovných organizací, pokud mají mít pohyb. Přirozený pohyb není, spíše jen nepřirozené lenošení a pobyt u počítačů a ostatních elektronických médií. Rodiče, aby se nepříznivým okolnostem vyhnuli, to vše nadměrně zatěžuje. Taktéž je dětem zapotřebí poskytnout vzdělání, pokud se tak nestane, rodiče nemají dobré svědomí, že pro svého potomka vykonali maximum. Někdy takové vzdělávání trvá až do třiceti let dítěte. Tím se utváří prostředí, ve kterém je obtížné, aby uvědoměle vznikla početnější rodina.

Od rodiny odvádí celá kultura městského paradigmatu, včetně všech kulturních děl, televizních novel a románových příběhů včetně dětských knih. Společenské večírky a kavárny, divadla a zábavní podniky. Působení celého prostředí vede ke sterilitě. Dokonce o Japonsku se tvrdí, že manželé už spolu nemají sexuální styk. Uspokojení nachází v masážích a různých jiných náhradách (viz 34). Člověk už nepotřebuje mít partnera. Kultura nepřirozenosti dosáhla své dokonalosti.

Někdy se některá rodina vzepře nevyhnutelnosti zániku a má třeba tři děti. Ale v další generaci dekadence obvykle pokračuje nevnímána ani přímými aktéry. Jedna dcera děti mít nemůže, druhá dělá kariéru a na děti si vzpomene pozdě, a syn má dvě děti. Nikdo nevnímá, že je to dekadentní proces, výsledná generace tvoří třetinu předchozí.

4. Modernistické myšlenky agenda nepřirozenosti. Protože ideje jsou podstatné a vytváří pravidla pro chování lidí, v dalších oddílech proberu důkladně současné modernistické ideje a agendy.

Leave a Comment