english version

Nepřirozený život

 

V prvním oddíle nehlédnu na současnou úpadkovou západní civilizaci očima NH. Provedu rozbor příběhu, který se odehrává před našima očima již hodně dlouho, a který si teprve za krize mnoho lidí začalo uvědomovat.

 

Principiální změna na rozhraní věků – vznik nepřirozenosti

Nemám-li začínat někde uprostřed a stěžovat si na nemravnosti dnešní doby, tvrdit, že všechny nedostatky, včetně nízké porodnosti, rozpadu rodin, promiskuity a p., jsou dílem nemorálního myšlení, které se prostě „odněkud vzalo“, jen tak „nějak sám od sebe“ nastal odklon od křesťanských hodnot a tím, že to všechno je způsobeno, potřebuji zjišťovat opravdu podstatné. Co se naprosto změnilo od doby, kdy rodiny ještě měly čtyři děti, a nedevastovala se příroda?

Na přelomu třetího tisíciletí nastává nový věk. Změnilo se úplně vše, stará pravidla přestávají platit. Vše dostává jiný charakter. Co je však zcela jasně viditelné a všemu společné je nepřirozenost. Přirozené biologické funkce jsou již v rozporu s životním stylem. Člověk se zcela vymkl přirozenému prostředí, život se stává nepřirozeným. Lidé zvyklí dnes na cestování po světě, na večírky s přáteli, na náročné zaměstnání vyžadující vysoké nasazení, na život mezi autem, počítačem a postelí, by se měli najednou starat o dítě, tedy o tvora, který chce stálou pozornost, dělá nepořádek, slintá, řve, vyžaduje chování na rukou, neposlouchá, aby spalo, když je maminka unavená, a chce lásku, která už není samozřejmostí. Do dřívějších poměrů takové chování lépe zapadalo a lidé k němu neměli takový odpor, protože byli zvyklí práci, nevyžadovali sterilní čistotu, ale hlavně rodiče byli mladí, nezhýčkaní a přizpůsobiví.

Ale vyumělkovaný život není jen ve vztahu k dětem a jejich přirozenosti prosazované už dnes v nepřirozeném světě. Je to překonávání vzdáleností výhradně dopravním prostředkem, konzumace potravin, které by už na poli nevyrostly bez přívalu chemických přípravků, bydlení v domech se stálou teplotou, v klimatizovaných místnostech bez přirozené mikroflóry atd. Odpoutáním se od přirozenosti se dostává život do konfliktu s těmi záležitostmi, které ještě přirozenost vyžadují a mít musí. Nejtragičtější je, že jednou z nich je mateřství, ale další je též péče o nemocné a staré lidi. Jenže staří a nemocní tu prostě jsou a nelze se jich zbavit. Jinak je to s dětmi. Prostředky jak technické, tak morální, dnes umožňují, aby se problém dětí řešil jednoduše – prostě se nenarodí. Toto myšlení už jakoukoliv přirozenost postrádá. Tak se nepřirozenost prohlubuje a jedna podmiňuje druhou. Nastává spontánní proces nepřirozenosti.

Když člověk v zájmu svého prospěchu začal vytvářet pro sebe nepřirozený život, je otázka, zda je takový život nadčasový, tedy trvale udržitelný. Jsou všechny aspekty nepřirozeného života životaschopné? Je možno se zcela odpoutat od přírody, od té „zlé staré čarodějnice“, jak ji nazývali někteří vědci bojující proti přírodě v zájmu člověka. Když byl vyhlášen přírodě boj, kdo zvítězí? Vždyť člověk je také tvor do přírody zasazený jako její součást a svých biologických daností se zbavit nemůže!

Člověk se stal hlavním aktérem změn procesů biologických a fyzikálních na celé planetě. V jeho rukou je osud planety a její další existence. Vyhlásil boj přírodě a přirozenosti vůbec, ale jen povrchní jevy naznačují nějaké vítězství. Ale změnilo se řízení světa, člověk svým nedokonalým rozumem ovládá prostředky ke zničení biosféry, včetně vlastního druhu. Nemyslím si, že by destrukci provedl nějakou zbraní, která by zahubila aktéra zároveň s objektem útoku, ale spíše postupně v zájmu svého blahobytu, který se stal modlou.

Pokud příroda ovládala člověka, bylo samozřejmé, že i v nepříznivých podmínkách se budou rodit děti, že nízkou úrovní technických prostředků není uskutečnitelné ničit přírodu a vyčerpávat nadměrně neobnovitelné suroviny. Do té doby bylo vše přirozené, přirozené procesy fungovaly, člověk udržoval svoje schopnosti a zdraví, přes všechny války a katastrofy nebyla existence lidského rodu ohrožena. Jakmile přirozené zákonitosti člověk překonal (bod nepřirozenosti) a začal ovládat přírodu sám, začal ji ničit a zároveň tím i sám sebe. Je to tedy nepřirozený stav, který, přirozeně chápáno, nemůže zůstat, musí se změnit. Ale nemůžeme se vymlouvat na technické prostředky, že ony za to mohou. Podstatná je vždy lidská vůle prostředky ovládající.

Převzetí řízení principiálních fyzikálních a biologických procesů na naší planetě z rukou přírodních zákonů do rukou člověka nazývám procesem nepřirozenosti, probíhající od určité doby, kterou lze nazval bodem nepřirozenosti, prováděné určitou technikou, kterou nazývám technikou nepřirozenosti, řízenou pravidly, idejemi a celou agendou nepřirozenosti. Proces nepřirozenosti je spontánní, není nějak vědomě řízen lidskými institucemi. Funguje samovolně na lidských vlastnostech od bodu, kdy člověk se stal vládcem, aniž by se změnil. Proces obvykle nemusí být vnímán a může být považován za přirozený. Nepřirozenost je v odloučení od přírodních zákonů, které člověk svým nedokonalým rozumem není schopen nahradit. V bodě nepřirozenosti spontánnost a přirozenost, původně shodně působící, se rozešly. Přirozenost zanikla, ale spontánní vývoj pokračoval už nepřirozeně.

Nelze změnit nejvyšší vrstvu (sloj) přírodních zákonů, které jsou člověkem neovlivnitelné a pokud se jim člověk nepřizpůsobí, zanikne. Protože člověk je prostě stále jen jedním z tvorů na této zemi a platí pro něj nesmlouvavé kosmické principy, které nezmění tím, že si jich nebude všímat, domnívajíce se, že si může dělat, co se mu zlíbí (třeba že bude chovat psy místo dětí).

Leave a Comment