english version

Globalizace a internacionalismus

 Světový obchod implicitně neznamená směřování k chaosu, je to jen důsledek pokročilejších komunikačních a dopravních prostředků. Obchody a cestování vždy existovaly a tvořily kladné prvky ve vývoji k pokročilejším společenským strukturám. Zároveň ovšem existovaly státy a vytvářely svoje diverzifikované vzory promítnuté do odlišných produktů přispívajících k rychlejšímu vývoji světa. Pokud by globalizace tvořila unifikaci, vývoj by ustrnul. Pokud bychom si to představili v minulosti, unifikací by nikdy nevznikly rozdílné kultury. Globalizace je ovšem jev, který je další fází propojení a otevírání. Výroba je již dislokovaná na celý svět, nelze mluvit vůbec o státních hranicích. K tomu slouží volný pohyb zboží, kapitálu a lidí. Celé globální paradigma popisují různá díla (74).

  Zdá se, že internacionalismus je na postupu a zahubí diverzifikaci kultur, která tvoří mutace pro výběr nejvýhodnějšího vzoru. Není nikde vyžadováno, aby nevýhodnějším vzorem byla zrovna euroamerická civilizace, prosazující se dosud hospodářskou a politickou silou. Unifikace je škodlivým faktorem vývoje, protože zaniknou konkurenční vzory kultur a evoluce nemůže být funkční. Proto je žádoucí určitá uzavřenost států, potřebná pro nezávislý rozvoj, nicméně otevřenost k výměnám, komunikaci a cestování. Prozatím ovšem jsme teprve na začátku tohoto procesu a je těžko něco předvídat, pouze je užitečné se unifikaci vyhnout a zachovat si svoji odlišnost, pokud je to možné. Asi bude nutno se „naučit zvládat globalizaci“.

  Přesto ta globalizace, která postupuje k unifikaci, vykazuje znaky procesu odloučení -zvěcnělou svobodu a snížení odpovědnosti. To druhé se projevuje snadnějším unikáním špinavých peněz a zločinců samotných, ale i kapitálu bez vztahu k zemi vzniku, k lidem, kteří jej vytvořili, daňovým vydíráním států. I docela průměrná mezinárodní korporace, má možnost ze státu kdykoliv odejít a zanechat tam nezaměstnané, aniž by ztratila trh, protože hranice jsou otevřené a výrobky snadno do státu doveze. Tak je stále více vydírána a poškozována společnost a zvýhodňováni jednotlivci mimo ni, stále méně moci mají státy, ale místo nějakých jiných společenstev (třeba obcí), mají větší a větší moc neznámí lidé stojící mimo, mnohdy finančníci se špinavými penězi nebo financemi nedemokratických států, kteří mají na existenci společnosti čistě materiální zájem, jako na spotřebitelích, jinak už nic. Nezajímá je kultura, podporují nicotu reklam a nízkých žádostí, prostě přesně to, co společnost rozkládá.

  I solidní globální firmy mající svoji vnitřní morálku a navenek provádějící altruistické akce, si vytváří svůj vlastní svět, tvrdí, že nepotřebují stát a vytváří kosmopolitní virtuální realitu sounáležitosti, která je falešná a nejistá, má účelově posloužit výkonům a prospěchu. Bohužel se někdy zaměstnanci takto nechají psychicky manipulovat, domnívajíce se, že tvoří nějaký „nový lepší firemní svět“, přestože takový svět je umožněn jen existencí národních států, vytvářením obecných norem, spravedlnosti a bezpečnosti. Navíc firmy spíše přispívají k unifikaci světa svými univerzálními výrobky, svět anarchokapitalismu by snad v nejlepším případě mohl být světem konzumu, podnikové konkurence, reklam a nízkých žádostí vychovávající z člověka pouze zvířátko požírající v zájmu firem co nejvíce výrobků, ničící životní prostředí i sebe bez jakýchkoliv jiných a lepších cílů. To už ve slábnoucím státě vidíme i dnes.

  Svět podporující „lidi stojící mimo“, prostě někde v zahraničí, je typickým projevem společenské nezodpovědnosti, svobody „jen někoho“, která porušuje nejen svobodu, ale i existenci jiných. Je to dáno světovým otevřeným prostředím, kde řád není, kde neplatí společenský řád žádného státu, žádné civilizace, kde je příležitost unikat ze státu do státu, bez zákona. To je vrcholné odloučení od společnosti a nekonečná svoboda bez zodpovědnosti. Samozřejmě, že zatím to mohou dělat jen ti, kteří mají dostatek finančních prostředků. Tato skupina si ustanovuje vlastně svoje zákony, má svoje ideje individualismu a volnosti, které, vzhledem ke svému vlivu, prosazuje ve státech, které opustila. Je obvykle nositelem odloučení nebo iracionální sounáležitosti.

  Hospodářská krize se projevuje hlavně nedostatečným výběrem daní a zhroucením sociálních systémů. Normální cyklická krize to potom vše odkrývá a tím dovoluje též hovořit o civilizační krizi, která je toho hlavní příčinou, nedovoluje cyklickou krizi překonat. Tak se doufám dostane na přetřes i trochu hlubší zamyšlení nad opravdovými hlubokými příčinami, které odhaluje i tato kniha. Tomu ovšem odporují různé kosmopolitní ideologie, vyžadující se globalizaci přizpůsobovat, rozkládat státy, sounáležitost, ukořenění. Jistě lze snadno dokázat, že soudržné skupiny, mající vnitřní sounáležitost, přežijí, zatímco apologetové otevřenosti a kosmopolitismu, pokud to myslí vážně a sami podle toho žijí, se ve světě „rozpustí“ a to doslova, protože bez spojení se skupinou a její kulturou ztratí smysl života a reprodukce.

  Otevřeným světovým trhem se snižuje možnost monopolního ovládnutí trhu uvnitř státu, protože ve světovém trhu se vždy najde dost konkurentů a asi by nebylo zrovna pro hospodářský růst příznivé příliš hranice uzavírat, protože jen tak je konkurence bez hranic, a tím i přímé monopolní vydírání zákazníků vysokými cenami se odstraní. O to větší by bylo zapotřebí vnitřní politické jednoty, sounáležitosti a odolnosti proti přímému vlivu velkých peněz, protože jedině tak by se tato výhoda uplatnila.
Nicméně je zapotřebí říci, že čistě prospěchový konsensus je základem vazeb, které zabraňují válkám a národy jsou svázány hospodářsky tak, že si nemohou ani přát nějaké neštěstí toho druhého, protože by tím na to doplatili všichni na obchodech zainteresovaní. To je výhoda a jistě je potřebné světové tržní prostředí do nějaké míry stále udržovat. To ovšem nepřekáží utváření určitých i obchodních vztahů založených místně, zvláště takových, které by svojí nezávislostí zajistily bezpečnost a jistotu.

Leave a Comment